Onemocnění žilního systému
je vleklým stavem, který vyžaduje prakticky stálou léčbu, a má-li býti tato léčba úspěšná, žádá od nemocného aktivní spolupráci a značnou míru trpělivosti a disciplíny. Tato skutečnost není nemocnému vždy dostatečně jasná, což ale může vést také k tomu, že se nařízení lékaře realizuje pouze částečně nebo se terapie svévolně zcela přeruší.
Krevní oběh
Hlavním úkolem krevního oběhu je zásobovat tkáň a svalstvo kyslíkem a živinami, popř. odvádět metabolismem vzniklé odpadní látky. V rámci krevního oběhu plní žíly nejenom transportní funkci. Starají se též o regulaci obíhajícího množství krve, což znamená, že poskytují srdci vždy dostatek krve, přičemž její množství kolísá v závislosti na aktuálním tělesném zatížení (např. v klidu, při svalové práci, šoku, apod. ). Z tohoto důvodu se v žilách nachází asi 85% z celkového množství krve a její pojmutí je umožněno vysokou elasticitou a dobrou roztažitelností žilní stěny. Zatímco krev v tepnách je hnána kupředu srdeční pumpou, pro zpětný transport jsou zapotřebí různé pomocné mechanismy, protože výkon srdce již není v žilní části krevního oběhu dostatečně velký. To platí především pro zpětný transport krve z dolních končetin. Vzhledem ke vzpřímenému postoji člověka musí krev k pravé komoře srdeční proudit, jakoby "do kopce", proti působení gravitace.
Svalová pumpa
Při přirozeném pohybu se lýtkové svalstvo v pravidelných intervalech stahuje a uvolňuje. Při jeho stahování jsou žíly stlačovány a krev vytlačována směrem vzhůru. V pravidelných vzdálenostech se v žílách nacházejí žilní chlopně, které se zavírají jako vrata plavební komory, takže krev může proudit pouze jedním směrem - k srdci. Jestliže jsou žíly nebo žilní chlopně z jakéhokoliv důvodu poškozeny, ztrácejí schopnost elasticky se přizpůsobovat rozdílu v objemu krve a zůstávají trvale rozšířeny. Žilní chlopně se již nemohou uzavírat a stávají se nedomykavými. Zpětný transport krve k srdci je značně narušen, protože krev náhle proudí oběma směry a dochází k jejímu městnání v žilním systému. Příčiny, které způsobily poškození žilního systému, mohou být přitom různé. Patří k nim dědičná nebo stářím podmíněná ztráta elasticity žilních stěn, hormonální vlivy během těhotenství a při určité dispozici i užívání antikoncepce, změny srážlivosti krve s nebezpečím vzniku krevních sraženin a následným žilním zánětem, např. v důsledku operací, zranění, znehybnění nebo těžkých infekčních chorob.
Závažnost žilních onemocnění
Při onemocnění povrchových žil dochází ke vzniku křečových žil, neboli varixů, které jsou snadno rozpoznatelné podle typicky hadovitě se kroutícího tvaru vakovitých vyklenutí v průběhu povrchové žily. Dojde-li však k poškození i hlubokého žilního systému, dochází v převážné většině případů k závažnému žilnímu onemocnění, často s tvorbou bércových vředů. Při všech formách žilních onemocnění se objevuje ten problém, že ovlivnitelné jsou následné škody, ale samotná příčina jako například geneticky podmíněná méněcennost žilních stěn trvá i nadále a vyžaduje stálý lékařský dohled.
Vyšetření žil
Ve většině případů postačí funkční vyšetření žilního systému na cévní ambulanci, které v případě nejasného nálezu doplňujeme ultrazvukovým dopplerovským vyšetřením k posouzení průchodnosti hlubokého žilního systému. Jenom v ojedinělých případech je nutná flebografie, tj. rentgenologické zobrazení hlubokých žil pomocí kontrastní látky.
Léčení onemocnění žil
Nejčastějším onemocněním jsou křečové žíly - varixy. Léčení může probíhat ambulantně, kdy provádíme tzv. napichování žil - odborně sklerotizaci anebo při krátkodobé hospitalizaci na našem oddělení, kdy se provádí operační odstraňování křečových žil s maximálním ohledem nejenom na léčebný efekt, ale také na kosmetickou úpravu. Na oddělení hospitalizujeme a léčíme pacienty s akutním zánětem žil nebo trombózou žilní. Všechny tyto pacienty pak dlouhodobě sledujeme a kontrolujeme účinnost další léčby na cévní ambulanci. Ve spolupráci s kožním lékařem provádíme konzervativní léčbu u pacientů s bércovými vředy.
zpět na úvodní stránku oddělení
